Kapitola 1.

13. června 2011 v 11:02 | Yu-chan |  Láska za všechny prachy
Takže lidičky... Přicházím s novou povídkou a doufám, že se vám bude líbit ^^... Užijte si její první díl ve zdraví



Andreas
Jdu městem. Všude kolem je tma. Občas problikne jen pouliční lampa. Kolem mě se ozývají různé zvuky. Žárovka v jedné z lamp praskla a mě pohldila tma. Při mém úleku jsem si šlápl na ocas a hodil hubu do příkopu. Znechudeně jsem zaklel. V tom po mě sáhla čísi ruka. Druhá s něčím mokrým mi přistála na puse
"Mlč a přežiješ."
Víc jsem nepochytil. Ztratil jsem vědomí. Když jsem se probral, viděl jsem okolo sebe pouze jakési skladiště.
"Kde...kde to jsem?" zamžoural jsem do šera
"U mě čumáčku." zavrkal kdosi sedící v křesle naproti televizi.
Pokusil jsem se pohnout. Zarazily mě řetezy ovynuté okolo mého vypracovaného těla.
"Pust mě." zaškemral jsem.
On se mi pouze představil.
"Já jsem Joria."
"Hm..super..a k čemu mi bude tvoje jméno?" zeptal jsem se ho.
"Ale no tak, krysí muži. Bylo by hezké, kdyby ses mi také představil." snažil se být Joria slušný, ačkoliv mu to evidentně dělalo problémy.
"Andreas. Už mě prosím pustíš když jsme se tak hezky představily?" opět jsem se pokusil ho zmást.
"Co za to?" snažil se Jorio vtipně vydírat.

Joria (Georg)
Čekal jsem až přijde. Věděl jsem že tudy můj "malý kdysí bývalý" půjde. V dáli jsem ho spatřil. Švihal svým typickým ocáskem, kterým mě vždy dráždil. Pomalu se blížil. Pořád se můj Andras ohlížel. Dálkovým ovladačem, napíchnutým na kabel lampy, jsem lampou vypnul. Andre mi zakopl a to ylo pro mě výhodnější. Chytil jsem ho a jediné co jsem mu řekl bylo:
"Mlč a přežiješ."
Pak mi omdlel pod vlivem acetylcholaminu, který hsem ještě raději naředil, aby mu to moc neublížilo. I tak jsem ho musel táhnout. Měl jsem dostatek času vymyslet si jiné jméno než moje, které by poznal. Při vymýšlení jména jsem si i vytvořil masku a vyřízl kousínek jazyka, aby mě nepoznal po hlase. Bolelo to, ale já ho miloval a on mi akorát podkopl nohy. Zlomil mi srdce. Sobec. Za to mu to pěkně osladím, ať ví jaké to je. Jen by mě zajímalo, proč to udělal. Zatím ležel na zemi a nejevil známky toho, že by se probíral. Připravil jsem si pro něj krásnou chladnou ocel, jakou bylo on pro mě. Přikšíroval jsem ho k opěrnému sloupu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 13. června 2011 v 11:03 | Reagovat

Úžasný první dílek zlatí! Moc se těším na pokračování ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama