Kapitola 2.

13. června 2011 v 11:38 | Yu-chan |  Láska za všechny prachy
Tak tu je druhý díleček děcka... sand si to užijete ^^


Andreas

"Tak už mě konečně pustíš?" propadal jsem panice.
Joria se jenom zasmál.
"Myslíš si snad, že to budeš mít tak lehký? Vedu pravidlo něco za něco." zašišlal.
' To si Georg vážně myslí, že jsem ho nepoznal?' přemýšlel jsem. Věděl jsem, že Joria je divné jméno, na zdejší poměry až nezvyklé. Ale bez toho jazyku už to nebyl on.
"A co by to jako mělo být?" zeptal jsem se ho jako správná kurva, kterou jsem se právě stal. Můj pasák byl docela slušný mladý býček, asi něco kolem dvaceti. Na to že jsem o dva roky starší, tak mi vyhovuje, že mi šéfuje zrovna on. Dobře se mi do něj dostávalo a jemu to zřejmě dělao dobře. Ještě ke všemu mi za to i platil.
"Hej Jorio a kolik jsi ochoten za to dát?" uhrančivě jsem se ho zeptal.
"Možná že tě asi nechám jít s mírným poplatkem." zakrákal 'JORIA'
Jo to jméno je prostě divný. Nechápu jak na to mohl přijít.
"A kolik?"
"Bude ti stačit 200 šilinků, kurvičko moje?" zasmál se.
Urazil mě. Nemám rád když mi někdo nadává. Obvzlášť ne Georg. Nechápu proč zrovna zase já. Když jsme spolu chodily, tak si u mě jenom vylejval zlost a svůj věcný žal. proto jsem se s ním rozešel.

Georg

Začínal se probírat. Zamžoural do šela mé luxusní garáže.
"Kde to jsem?" ptal se, aniž by věděl že tam jsem. Po chvilce jsem se mu ozval. Škemral, abych ho pustil. Jedním uchem sem druhým ven. Chtěl jsem se mu představit, ale on mě nevyzval. Na jeho škemrání jsem se mu tedy netaktně představil. Hnedka mě sjel za to, že ho mé jméno vůbec nezajímá. Navrhnul jsem mu tedy obchod. Potřeboval jsem vědět, zda se chytí. A navíc jsem potřeboval informace. ovšem při nabídce 200 šilinků se netvářil zrovna vstřícne
"Dobrá. 350 šilinků, asle víc nejdu." zkusil jsem ještě.
"No to by šlo, ale ještě by to chtělo se mi omluvit." vybafl na mě nabroušeně
Moje čelist se vyvrátila z pantu. Omluvit? Za co? Omluvit se měl on mě ne já jemu.
"Omluv se mi za tu Ku*vu." navnadil mě, když viděl, že absolutně nemám šajna o co go. Stoupl jsem si nad něj.
"Omluvím se, ale jen když mi dáš pusinku na čumáček." a začal jsem si rozepínat poklopec.
"Ani omylem. Když ty ne, tak já taky ne." vrátil mě zpět do reality.
Už to byl zase zen starý Andreas. Poklopec jsem zase zapnul a sklonil se k němu blíž, abych mu viděl do očí. Maska na obličeji mi začala sklouzávat díky orosené tváři
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rhea Rhea | 13. června 2011 v 20:26 | Reagovat

Je to dobrý, ale trochu krátký. :-) Jsem zvědavá na další dílek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama