Kapitola 4

19. června 2011 v 20:00 | Yu-chan |  Láska za všechny prachy
něco tu pro vás mám... pls nezabíjet.


Andreas

Vážně já si srandu nedělám. Opravdu tak vypadám. A ten prevít se mi ještě smál. Směje se mi i teď a to přímo do obličeje.
" Andreasi ty jsi vážně jako malé dítě. Kdy ty konečně dospěješ?"
Takhle to říkal vždycky, když jsem mu nechtěl dát. Snažil jsem se mu neodolat, ale nakonec jsem vždy jeho kouzlu podlehl. Není to zrovna dobrá pocit dělat něco proti svojí vůli.
"Já dospívat nehodlám, jen tak se dožiju vysokého věku. To jen ty si pořád kupuješ ty hřebíky do rakve."
Věděl jsem že nemá ani tucha že myslim tu jeho slavnou rakovinu plic se kterou se nedávno oženil. Třicet cigaet denně je celkem docela dost. Jako na zavolanou chytil záchvaty kašle. Využil jsem teda příležitosti. Silou jsem škubl za sloup tak, aby se nezhroutil na mě. Nic. Zkusil jsem to silněji. Povedlo se. Sloup krásně padá na Georgovi nohy. Garáží se rozlehl rachot železa prolínaný hlasitým řeven zraněného Georga.
"Jsem odhodlanej ti možná zavolat i zachranku, ale jen za předpodladu, že mi odemkneš ty řetězy." zkusil jsem ještě jeden psí pohled.
Pouze po mě chňapl a chtěl mě stáhnout zpátky. Nedal jsem se. Raděju jsem sebral nohy na ramena a utíkal co jsem mohl k domovu.

Georg

Koukal na mě jako vejr. On mi nakonec vyčítá i to že jsem kvuli němu začal kouřit jako fabrika. Krabka a půl, co to v tomhle světě je. Najednou mě chytla nesmírně velká bolest na hrudi. Začal jsem sípat. V tom začal padat i jediný opěrný sloup, který držel celou garáž pohromadě. Kusy plechů lítají kolem mně. Sloup mi zablokuje cestu. Sejmul mě přímo do noh. Nemůžu s nima pohnout.
Jsem odhodlanej ti možná zavolat i záchranku, ale jen za předpokladu, že mi odemkneš ty řetězy." slyším nad sebou.
Pohnu se abych disáhl k jeho nohám pro klíč od řetězů. On ale prchá. Nechal mě tu úpně samotnýho a zmrzačenýho. Tohle mu teda nedaruju
"Andreasi prosím vrať se zpátky." zašeptám do toho rámusu valící se suti garáže.
Miluju ho. Pomalu zavírám oči a nechávám se odnašet vlnou bolesti do neznáma. Odhodlám se vzepřít té bolesti abych dosáhl na telefon, nakonec to ale vzdám. Ta bolest je až moc velká.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 19. června 2011 v 21:53 | Reagovat

TYYYYYY!!!!!!!!! Počke až zejtra vylezu z toho vlaku!Já tě roznesu na kopytech a ještě ve škole napíšeš další díl. Fuj takhle nás týrat, ty jsi prostě dokonalá a proto tě mám tak ráda.
Nádherný dílek, ale nemusel tam chudáčka mího Georgíčka nechat na pospas sutinám, což pak v něm není kouska lidskosti? *začíná natahovat a slzy začínjí tvořit řeku*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama