Temnota 1.

13. července 2012 v 12:11 | Yu-chan |  Jednorázovky
Koukám, že jsem tady na to pěkně kašlala... Po dlouhé době aspoň pár krátkých jednorázovek...



Přišli jsme s Jassiem do nějakého baru. Jessie říkal, že je to nejlepší bar v širokém okolí a já jsem umíral chutí po alkoholu, takže jsem nic nenamítal. Posadíme se za barmanským stolem. Hrála zde příjemná a tichá hudba, něco podobného jsem už slyšel, ale kde?
Jessie nám objednal pití a usmíval se na barmanku. Byla opravdu sexy, ale něco mi na ní nesedělo. Její pohled zračil blížící se nebezpečí. Moje chuť po alkoholu pohasla.

" Ale copak? Tady někdo odmítá naše pití?" Obestoupily mě tři sličné dívky.
Blondýnka ke mně přistoupila blíž a olízla mou tvář. Její dech páchnul železitou vůní krve. Lekl jsem se. Z pod opasku jsem se snažil nahmatat zbraň.
" Hledáš tohle?" Zamračila se zrzka stojící vedle mě.
Jak se k ní dostala? Hlavou mi probíhaly šílené myšlenky.
" Jessie, co je to k sakru za bar?" Křiknul jsem na svého společníka.

Úplně mě ignoroval a cukroval se s barmankou a vůbec nevnímal, co se kolem něj děje.
" No ta, uvolni se," smála se blondýnka a snažila se mi nalít vodku do úst. Odmítám.

Dveře od baru se rozlítly a v nich stál Chorchij. Zaplať pánbůh, záchrana.
" Gorene, Jessie, vypadněte odtud." Začal řvát na celý bar.

Já poslechl ihned, ale u Jessieho bylo pozdě. Barmanka se mu zakousnula do krku a slastně ho vysávala.
" Do hajzlu," zaklel Chorchij.
Zmateně jsem na něj civěl. Myslel jsem, že upíři už dávno nejsou. Vypadnu z baru a zrak mi padne na název, VAMPIRE NIGHT.
Až teď mi to docvaklo. Jessie je upír. Proto se tak mlsně olizoval, když jsem byl zraněný. Proto mě sem zatáhnul. Chtěl ze mě udělat upíra. A to jsem si myslel, že je teplej a on to je teplej upír.
Zničeně jsem si sedl na chodník. Tohle nemůže být pravda. Bohužel asi je. Jakto, že jsem na to nepřišel dřív?

" Jessie, přestaň a vypadni odtamtud!" Otočím se zpět k baru.
" Hned!" Zařvu na něj, když na mě kouká jako vyvoraná myš.

Opatrně se zvedna a proklouzne okolo Chorchijovi rozpřažené náruče.
Sluníčko už zapadlo, přesto se Jessie zašklebil a vyhledal temnější stín. Vždy byl plachý, ale po krvi se mě i bál. Byl jsem vždy ráznější povahy, ale nikdy bych mu nedokázal ublížit. Vždy mě odzbrojil jeho nevinný kukuč. Vzal jsem ho do náruče a schoval ho před zbytky slunce. Došel jsem s ním do hotelu a na recepci vyzvedl naše klíče od pokojů...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama